Zpráva z přednášky: „The Attitude of the United States Toward International Law“ (27. 02. 2013)

Ve středu 27. února 2013 se na půdě Právnické fakulty University Karlovy uskutečnila přednáška profesora Maxe Hilaire, předsedy Ústavu politických věd na Morgan State University v Baltimoru (USA) na téma „Postoj Spojených států amerických k mezinárodnímu právu“. Přednášku uspořádala Česká společnost pro mezinárodní právo ve spolupráci s českou pobočku ILA a s katedrou mezinárodního práva PF UK.

Profesor Hilaire na úvodu své přednášky zmínil, že jak samotný název tématu napovídá, jedná se o velmi širokou problematiku, kterou nelze vtěsnat do několika desítek minut. Cílem přednášky tedy nebylo poskytnout komplexní přehled daného tématu, ale spíše zdůraznit některé podstatné a zajímavé aspekty.

Profesor Hilaire zdůraznil, že USA jsou již po mnoho desetiletí jedním z hlavních iniciátorů rozvoje a pokroku mezinárodního práva. Od období před I. světovou válkou (vliv na rozvoj mezinárodních arbitráží či mezinárodního smluvního práva) přes dobu meziválečnou (právo národů na sebeurčení, Briand-Kelloggův pakt) až po druhou polovinu 20. století a aktivní účast při tvorbě mezinárodních lidsko-právních paktů a podporu vzniku mezinárodních trestních tribunálů. Přes svou roli jednoho z hlavních iniciátorů rozvoje mezinárodního práva však USA paradoxně mnoho dokumentů, na jejichž vytvoření se podílely, neratifikovaly.

Tuto dichotomii lze dle přednášejícího přičíst především rozdělení pravomocí a sil
v americké politice a americkém ústavním pořádku jako takovém. Zatímco vyjednávání mezinárodních smluv jsou v rukou presidenta, jejich ratifikace podléhá schválení Senátu. Mnohé mezinárodní smlouvy tak sice byly podepsány, nicméně buď je Senát neratifikoval, nebo mu ani nebyly předloženy. Profesor Hilaire posluchače upozornil, že existují smlouvy, které před Senátem „čekají“ již více než deset či dvacet let – žádný
z dosavadních presidentů se je díky minimální vidině na úspěch nepokusil ani předložit. Lidsko-právní smlouvy se například zpravidla potýkají s námitkami, že by jejich přijetí bylo
v rozporu s ústavním pořádkem či že samotná Ústava již poskytuje daným lidským právům dostatečnou ochranu.

Profesor Hilaire taktéž zmínil vzrůstající vliv soudní moci na americkou interpretaci mezinárodního práva – před soudy se čím dál častěji objevují případy týkající se sporů mezi americkými obchodními korporacemi a občany cizích států
a federální soudy taktéž často stojí před otázkou, které normy mezinárodního práva patří mezi obyčejové a které nikoliv.

Závěr přednášky patřil diskusi. Zde padl mimo jiné dotaz, zda lze v postoji USA vůči mezinárodnímu právu vysledovat dlouhodobě ustálený přístup, či zda se přístup s každou novou administrativou mění. Profesor Hilaire upozornil, že často se jedná o změnu stylu, kterým státní představitelé jednají, nikoliv o změnu klíčových názorů. Dlouhodobě tedy zůstává americký postoj k mezinárodnímu právu spíše konstantní, byť se to díky různým osobnostem presidentů nemusí na první pohled zdát.

Přednášku profesor Hilaire ukončil připomenutím, že USA stejně jako jakýkoliv jiný stát jednají vždy především
s ohledem na své zájmy. A to natolik, nakolik jim to jejich silné postavení umožňuje – oblast mezinárodního práva není výjimkou. Na druhou stranu, pokud by se využívání tohoto mocenského postavení překlonilo až ve zneužívání, jaký příklad by si pak z takového chování vzaly ostatní státy světa?

Autorka článku: Šárka Ošťádalová