Bývalý liberijský prezident Taylor shledán vinným ze zločinů podle mezinárodního práva

Ve čtvrtek 26. dubna 2012 vynesl Zvláštní soud pro Sierra Leone (Special Court for Sierra Leone) zasedající
v Haagu rozsudek, ve kterém shledal bývalého prezidenta Libérie Charlese A. Taylora vinným z napomáhání (aiding and abetting) při spáchání jedenácti zločinů podle mezinárodního práva a z plánování (planning) těchto zločinů.

Jedná se o zločiny proti lidskosti (vražda, znásilňování, sexuální otroctví, jiné nelidské činy a zotročování), porušení společného článku 3 Ženevských úmluv
a Dodatkového protokolu II k těmto úmluvám (akty terorismu, násilí proti životu či zdraví osob, útoky proti osobní důstojnosti, kruté zacházení 
s chráněnými osobami a plenění) a jiná závažná porušení mezinárodního humanitárního práva (nábor dětských vojáků mladších 15 let).

Původně byl Charles Taylor viněn ještě z šesti dalších zločinů, ty ale byly 
z obžaloby vypuštěny již v roce 2006.

Ke všem uvedeným zločinům došlo během občanské války ve Sierra Leone, která probíhala v letech 1991
-2002. Taylor, který v dané době nejprve velel povstalecké skupině Libérijská národní vlastenecká fronta (NPFL)
a později, od roku 1997, byl prezidentem Libérie, sice v této válce přímo nebojoval, od počátku ale aktivně podporoval rebely z Revoluční sjednocené fronty (RUF), která svrhla původní sierraleonskou vládu. Činil tak z čistě zištných důvodů – rebelové mu za jeho podporu platili diamanty, které se těží na východě
a jihovýchodě Sierra Leone a  kvůli nimž se konfliktu také přezdívá válka za krvavé diamanty.

Některé zdroje tvrdí, že Taylor občanskou válku v Libérii nejen podporoval, ale dokonce sám vyvolal. Libérijci měli také ve Sierra Leone zavést praxi amputace končetin a jiných částí těla, jimiž konflikt neslavně proslul. Tyto skutečnosti se během řízení prokázat nepodařilo.

Stejně tak Zvláštní soud pro Sierra Leone nedoložil, že by se Taylor do zločinů páchaných ve Sierra Leone sám zapojoval, nařizoval je, nebo že by byl alespoň součástí zločinného spolčení směřujícího k páchání těchto zločinů. Rozsudek tak zní „jen“ na napomáhání a plánování zločinů.

Zvláštní soud,  který řízení s Taylorem z bezpečnostních důvodů přesunul
z Freetownu do Haagu, prozatím rozhodl pouze o vině obžalovaného. Stanovená výše trestu bude oznámena teprve za měsíc, 30. května 2012.

Odhady se značně liší, obvykle se ale očekává, že Taylor bude odsouzen
k odnětí svobody v trvání více než 10 let. To by odpovídalo dosavadní praxi Zvláštního soudu, který zvláště v porovnání s Mezinárodními trestními tribunály pro bývalou Jugoslávii a, v menší míře, pro Rwandu, má tendenci být k obžalovaným spíše přísnější.

V řízeních, která jsou již ukončena, padly tresty dosahující až 52 let odnětí svobody. Již nyní je známo, že Taylor si svůj trest neodpyká ani v Libérii, ani ve Sierra Leone, ale ve Velké Británii.

Řízení s Charlesem Taylorem si zaslouží pozornost, neboť je v jistém smyslu přelomové. Jde totiž
o první skutečně férové řízení vedené před mezinárodním, resp. smíšeným trestním tribunálem, ve kterém byl odsouzen bývalý nejvyšší představitel státu. 

Krátké ohlédnutí do historie tento závěr potvrzuje. Adolf Hitler unikl trestnímu stíhání před Norimberským tribunálem sebevraždou. Japonský císař Hirohito před Tokijským tribunálem nikdy nestanul z politických důvodů.

Bývalý jugoslávský a později srbský prezident Slobodan Miloševič zemřel v cele Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii před vynesením rozsudku.  Současný súdánský prezident Omar Hasan Al-Bašír je sice formálně obviněn Mezinárodním trestním soudem, vzhledem k tomu, že stále pobývá v Súdánu, však řízení proti němu neběží.

Další bývalí vůdci států (Nicolae Ceausescu, Saddám Husajn či Muamar Kaddáfí) byli buď souzeni na vnitrostátní úrovni, nebo řízení proti nim nerespektovalo principy spravedlivého procesu, popř. byli popraveni či ubiti k smrti bez jakéhokoli soudu. Největší část představitelů státu, kteří měli krev na rukou (Josef V. Stalin, Pol Pot aj.), pak soudnímu řízení za svého života nečelila vůbec.

Ačkoli je tak odsouzení bývalého liberijského prezidenta „velkým krokem pro Taylora, malým krokem pro lidstvo“, jedná se o krok zcela zásadní a, snad, i precedenční. Stávajících i bývalých hlav států, které neváhaly v zájmu posílení osobní moci
a rozšíření svého majetku obětovat lidské životy a nařídit sebevětší krutosti, bohužel vždy bylo a stále je ve světě dost a dost.

Rozsudek Zvláštního soudu pro Sierra Leone by mohl přispět k tomu, že v budoucnu budou mít takoví lidé těžší postavení a budou vstaveni výrazně vyššímu riziku trestního postihu.

Autorka článku: Veronika Bílková