Zemřel prof. Vladimír Kopal (1928 - 2014)

20.07.2014 17:18

Je příznačné, že poslední větší vědecká práce Vladimíra Kopala byla věnována odkazu jednoho
z významných “pionýrů” kosmického práva, Vladimíra Mandla?

  Profesor Kopal   psal tuto historickou studii, která byla publikovaná v roce 2013 v Kolíně nad Rýnem, jako všechny své práce: s hlubokým vědeckým zájmem, s využitím všech dostupných pramenů a jazykových znalostí, s vysokými nároky na logiku výkladu a sebe sama.

Třeba také dodat – s láskou ke své zemi, projektovanou do přání prezentovat světu svým příspěvkem 
o Mandlovi vysokou úroveň a vizionářskou povahu meziválečné československé nauky mezinárodního práva.

Nad úvodní otázkou by se však Vladimír pouze podivoval: Předtuchy nepatřily do jeho přísně aristotelovského, logického a uspořádaného světa, odmítajícího vše jiné než vytvořené přírodou či člověkem.

Vladimír Kopal se narodil 14. srpna 1928.  Po vystudování Právnické fakulty UK v Praze pracoval v letech 1959 – 1980 jako tajemník Astronautické komise při ČSAV, která zastupovala Československo
u mezinárodních organizací zabývajících se výzkumem a mírovým využíváním kosmického prostoru.

Jako československý delegát se v roce 1962 zúčastnil zakládajícího zasedání Právního podvýboru Výboru OSN pro mírové využívání kosmického prostoru (COPUOS) a  účastnil se většiny jeho zasedání, a zejména zasedání jeho Právního podvýboru, jehož byl v letech 1999 – 2003 a 2008 – 2009 voleným předsedou.

V době svého působení jako vedoucí oddělení mezinárodního práva v Československé akademii věd zastával v letech 1983 – 1988 prestižní úřad ředitele Oddělení pro záležitosti kosmického prostoru Sekretariátu OSN v New Yorku. Své zkušenosti později uplatnil v Radě pro kosmonautiku, poradního orgánu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Nechyběl ani při třech konferencích UNISPACE, které se na pozvání rakouské vlády konaly ve Vídni: UNISPACE (1968), UNISPACE II (1982), UNISPACE III (1999) i výročního hodnocení v roce 2009.

Za svou práci obdržel řadu národních i mezinárodních uznání a ocenění včetně členství ve společnostech ve Francii, Německu a USA a zastával také funkci Generálního poradce Mezinárodní astronautické federace (IAF) a viceprezidenta Mezinárodního Institutu kosmického práva (IISL).

Přestože jeho hlavním zájmem byl kosmický prostor, podílel se i na přípravě rozsáhlé kodifikace mořského práva; zde se soustředil zejména na problematiku režimu mořského dna, které podobně jako kosmický prostor nepodléhá státní suverenitě; této tématice věnoval svoji kvalifikační práci pro titul DrSc. “Problémy nové kodifikace mezinárodního práva mořského se zvláštním zřetelem na práva a zájmy vnitrozemských státu”, jež byla vydaná v nakladatelství Academia v roce 1983. 

Publikační činnost Vladimíra Kopala však byla zahájena studiemi věnovanými obecným otázkám mezinárodního práva veřejného: Již v roce 1957 vydal v nakladatelství Československé akademie věd (ČSAV) práci “Otázka revise Charty OSN”, jež byla poctěna cenou ČSAV; v roce 1961 pak následovala publikace “Otázka ozbrojených sil OSN”. 

V ruštině a češtině vydal v osmdesátých letech publikaci “Mezinárodní právo ve službách míru a spolupráce států”, a již zmíněnou kvalifikační práci “Problémy nové kodifikace mezinárodního práva mořského se zvláštním zřetelem na práva a zájmy vnitrozemských státu”  (Praha , Academia, 1983).

Spolu s dlouholetou nizozemskou kolegyní Isabellou Diederiks-Vereschoor uveřejnil v roce 2008
v nakladatelství Kluwer, studenty pro svou přehlednost a znalost vývoje problematiky navýsost oblíbenou knihu, “An Introduction to Space Law”.

Přehlednost, logičnost a rozhled byly ozdobou také jeho pedagogické činnosti. Ještě před odjezdem do OSN přednášel jako docent mezinárodní právo na Univerzitě Karlově v Praze; po r. 1994 následovala přednášková činnost na Západočeské univerzitě v Plzni, v jejímž rámci působil jako řádný profesor.

Prof. Vladimír Kopal byl vysoce respektován v mezinárodně právních kruzích České republiky a byl nepostradatelný v zahraničí. Jeho právní pozitivismus byl skvělým nástrojem pro posouzení stavu de lege lata a důležitým korektivem pro ty, kteří v oblasti kosmického práva viděli či vidí – přes existence satelitní navigace a satelitní televize a jejich právních podkladů - jakousi součást science fiction.

Snažil se pomoci; měl úzký, ale trvalý kruh blízkých přátel; byl ironický, ale i sebeironický; miloval klasickou hudbu a hrál výborně na klavír. Nebyl ustrašený a problémy všedního života zvládal s obdivuhodným přehledem.

Zemřel 27. ledna 2014 ve věku 85 let, krátce po smrti své paní a nejlepší přítelkyně Vlasty, kterou nesmírně postrádal. Svůj smutek řešil prací a plánoval další vědecké práce a publikace, včetně dalšího vydání “An Introduction to Space Law”.

Je příznačné, že poslední vědecká práce Vladimíra Kopala byla věnovaná odkazu jednoho z významných “pionýrů” kosmického práva, Vladimíra Mandla?

Kopal uzavírá tuto práci slovy: “Je velmi politováníhodné, že Vladimír Mandl pro svou předčasnou smrt nemohl zažít a komentovat první kosmické lety, přistání na Měsíci, vytvoření první kosmické stanice
a rozvinutí spolupráce v kosmické činnosti”.

Stejně tak je velmi smutné, že Vladimír Kopal již nezažije ani přistání člověka na Marsu, ani získávání cenných minerálů z nebeských těles.

Mandl byl vizionář; Vladimír Kopal však opravdovým, mezinárodním “pionýrem” kosmického práva; po zásluze je jeho jménu věnováno celé letošní zasedání Mezinárodního Institutu kosmického práva 
v Torontu; rád by se jej býval ještě zúčastnil…


Autorka článku: Mahulena Hofmannová

__________________________________________________________________________________

Prof. JUDr. Mahulena Hofmannová, CSc.

V letech 1976-80 studentská vědecká sila oddělení mezinárodního práva Ústavu státu a práva ČSAV pod vedením Vladimira Kopala. V letech 1980-1984 interní aspirantka Ústavu státu a práva ČSAV pod vedením Vladimíra Kopala a Gejzy Mencera. Od roku 2011 vedoucí katedry kosmického práva a práva médií University v Lucemburku a jeden z volených ředitelů Mezinárodního ústavu kosmického práva.

Zpět

Vyhledávání

© 2009 - 2017, Česká společnost pro mezinárodní právo